Kybernetika

Kybernetika je věda, která se zabývá obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích a živých organismech. Za zakladatele je považován Norbert Wiener, americký matematik, který vydal v roce 1948 knihu Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů.

Kybernetika se vyvíjela odlišně v různých zemích. V západních zemích víceméně splynula s obecnou teorií systémů a řada oborů, které byly považovány za součást kybernetiky, se vyvíjí jako samostatné obory – například informatika nebo neuronové sítě.

V zemích „socialistického tábora“ byla nejprve kybernetika považována za „buržoasní pavědu“, z čistě ideologických důvodů. Začala být znovu přijímána až v polovině 50. let. Pak se naopak stala zastřešující disciplínou pro mnoho oborů, které se ve svobodném světě osamostatnily. Za součást kybernetiky byla považována například i informatika.

Nejdůležitější principy kybernetiky

• Zpětná vazba: Princip zpětné vazby byl znám již dříve v regulační technice a používal se při návrhu zpětnovazebních zesilovačů pro účely sdělovací techniky. Zakladatelé kybernetiky ale rozpoznali, že jde o velmi obecný princip. Je především zásluhou kybernetiky, že se stal obecně známým a umožnil vysvětlit řadu dějů odehrávajících se v nejrůznějších dynamických systémech.
• Informace: Postupně vznikla exaktní teorie informace jako odnož teorie pravděpodobnosti. Informace doplnila náš fyzikální obraz světa v tom smyslu, že jde o stejně důležitou entitu, jako je hmota či energie. Informace je zřejmě nejfrekventovanějším pojmem, který kybernetika přinesla. Zpracování informace se stává stále důležitějším a pomalu ale jistě mění charakter našeho života.
• Model: Systematické studium různých systémů vedlo k poznatku, že systémy různé fyzikální podstaty mohou mít velmi podobné chování a že chování jednoho systému můžeme zkoumat prostřednictvím chování jiného, snáze realizovatelného systému ve zcela jiných časových či prostorových měřítkách. Ukázalo se, že mnohé systémy mechanické, hydraulické, pneumatické, tepelné ad. jsou popsány formálně stejnými diferenciálními rovnicemi jako elektrické obvody. To vedlo ke vzniku speciálnich elektrických obvodů analogových počítačů. Brzy však byly vytlačeny symbolickými modely na číslicových počítačích.

převzato z definice kybernetiky na Wikipedii (česky), definice kybernetiky na Wikipedii (anglicky)

1996

Všeobecná encyklopedie Diderot ve čtyřech svazcích, Nakladatelský dům OP

Kybernetika - věda o systémech řízení procesů v živých i neživých objektech, organismech, strojích. Název odvozen od řec. slova kybernetes, tj. kormidelník. K. se zabývá problematikou výstavby systémů řízení a studiem procesů v automatech, počítačích, živých organismech i ve společenských systémech. Vytváří jednotné hledisko na živé i neživé systémy tím způsobem, že soustřeďuje poznatky různých oborů, např. biologie, fyziologie, psychiatrie, psychologie, logiky, matematiky, strojového zpracování dat, automatizační a regulační techniky, teorie řízení.

1983

Doc. dr. Lumír Klimeš, CSc.: Slovník cizích slov, Státní pedagogické nakladatelství Praha

Kybernetika - vědní obor zabývající se obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích a živých organismech.

1955

M. Rozental, P. Judin: Stručný filozofický sloník, SNPL

Kybernetika (ze starořeckého slova s významem řídící) - reakční pavěda, která vznikla v USA po druhé světové válce a značně se rozšířila i v jiných kapitalistických zemích; forma soudobého mechanicismu. Stoupenci kybernetiky ji definují jako universální vědu o spojích a komunikacích v technice, o živých organismech a o společenském životě, o "všeobecné organisaci" a řízení všech procesů v přírodě a ve společnosti. Kybernetika tak ztotožňuje mechanické, biologické a sociální vzájemné souvislosti a zákonitosti. Kybernetika jako každá mechanistická theorie popírá kvalitativní specifičnost zákonitostí různých forem existence a vývoje hmoty a redukuje je na mechanické zákonitosti. Kybernetika vznikla na základě moderního rozvoje elektroniky, zejména nejnovějších mechanisovaných počítacích strojů, automatiky a telemechaniky. Na rozdíl od starého mechanicismu 17.-18. století nezkoumá kybernetika psychofysiologické a sociální jevy analogicky s nejjednoduššími mechanismy, ale s elektronovými stroji a přístroji; ztotožňuje práci mozku s prací počítacího stroje a společenský život se systémem elektrod a radiokomunikací. Svou podstatou směřuje kybernetika proti materialistické dialektice, proti moderní vědecké fysiologii, kterou založil I. P. Pavlov (viz), a proti marxistickému, vědeckému pojetí zákonů společenského života. Tato mechanistická metafysická pavěda se výtečně snáší s idelalismem ve filosofii, psychologii a sociologii.

Kybernetika jasně vyjadřuje jeden z hlavních rysů buržoasního světového názoru, jeho nelidskost a snahu přeměnit pracující v součástku stroje, ve výrobní nástroj a nástroj války. Zároveň je pro kybernetiku charakteristická imperialistická utopie, podle níž má být živý, myslící člověk, jenž bojuje za své zájmy, nahrazen ve výrobě i ve válce strojem. Podněcovatelé nové světové války využívají kybernetiky pro své špinavé praktické zájmy. Pod rouškou propagandy kybernetiky jsou v imperialistických zemích badatelé z nejrůznějších oborů zatahováni do přípravy nových prostředků masového vyhlazování lidí - elektronové, telemechanické a automatické zbraně, jejíž konstrukce a výroba se rozrostly na obrovské odvětví válečného průmyslu kapitalistických zemí. Kybernetika je tedy nejen ideologickou zbraní imperialistické reakce, ale i prostředkem k uskutečňování jejích agresivnich válečných plánů.

1948

Norbert Wiener: Cybernetics or, Control and Communication in the Animal and the Machine

Rozhodli jsme se nazvat celý obor regulační a sdělovací teorie, ať již ve strojích nebo v živých organismech, kybernetikou.

1908

Ottův slovník naučný: encyklopedie obecných vědomostí, Díl 24, Praha

Soustava čili systém z řec. (a lat.) jest spořádání sourodých poznatkův k vědeckému celku, jejichž porůzná mnohost uvádí se v takový přehled a jednotu, aby vidno bylo jak vyvozeny jsou z jednoho principu všeobecného. Proto také každý mnohočástý celek, v nějž klademe neb v němž můžeme tušiti jednotný ideový základ neb všeobecný zákon, jest zván s-vou. Vystihnouti zákonnost jest dílem myšleni vědeckého. Umění a návod, jak jest s-vu těch neb oněch poznatkův in concreto prováděti, nazývá se systematikou.